Město Staré Město
Staré MěstoPod Sněžníkem

Kino Sněžník

Budovu dnešního kina nechal postavit katolický národní spolek v roce 1926 coby Katolický spolkový dům. Podnět k jeho výstavbě dali sourozenci Stillerovi, kteří svůj dům a pozemky odkázali tomuto spolku. Pod vedením kaplana alf. Blaschkeho postavil v dnešní Hanušovické ulici stavitel Ernst Zeckert dům čp. 57. Dne 26. 9. 1926 ho světící biskup slavnostně vysvětil „za veliké účasti národa z mnoha katolických spolků, které s prapory přišly k ozdobě této slavnosti“. 14. listopadu se v sále tohoto domu konalo představení divadelní hry Lesní růžička od zdejšího rodáka Wolfa Waldheima, která mimochodem vyšla v tisku v českém překladu v roce 2021.

Vybudování spolkového domu místních věřících zřejmě přispělo k oživení jejich již tak bohaté činnosti. V letech 1929-1935 se u nás konala řada velkých akcí, jejichž návštěvnost farní kronika vyjadřuje v tisících. Nicméně využití této budovy coby kina přišlo až později. V poválečných kronikách se píše, že první filmy v poválečné době se u nás promítaly už od konce roku 1945 v sále dnešního kulturního domu. V kulturním domě bylo promítání umístěno zřejmě až do roku 1948, kdy bylo přestěhováno do bývalého Katolického spolkového domu č. 57. Důvodem byla zřejmě i bohatá činnost zdejších ochotníků, která si s pravidelným promítáním kina nemohla nepřekážet.

První zprávy o kině v této budově v kronice nejsou nijak lichotivé. Na str. 18 (r. 1951) se říká: „místní kino špatně plnilo svůj účel. Počet návštěvníků v tomto roce stále klesá, takže koncem roku bylo přítomno jen 20 diváků. Vinu má operatér, který někdy pozdě začínal, film se často trhal, špatný byl i zvuk, a to vše proto, že operatér býval i opilý. Někdy se k promítání ani nedostavil.“ Ale už o rok později zápis říká: „Velmi pěkně se opět rozběhlo promítání ve zdejším kině. Z krajské správy byl poslán nový vedoucí a současně promítač soudruh Grund, který pěknými filmy a dokonalým promítáním dosáhl toho, že počet návštěvníků opět stoupl a často bylo i vyprodáno.“ kinoV kině proběhlo v následujících letech několik inovací a rekonstrukcí. Ta největší byla provedena v 80. letech 20. století a její součástí bylo kompletní obrácení sálu. K ní přibyla před několika lety i nezbytná digitalizace, která umožnila využívat naše kino i nadále s ohledem na rozvoj digitálních technologií. Což nebylo tak samozřejmé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Mnohým kinům se tento krok udělat nepodařilo, a tak i proto počet kin v ČR neustále klesá. Není to samozřejmě jedinou příčinou. Je jasné, že dnes máme již všichni téměř neomezený přístup k přehršli dokumentů, filmů, či záznamů v rámci našich televizí či jiných médií, o internetu ani nemluvě.

Atmosféra v kině je ovšem vždy jedinečná a velké plátno bude pokaždé nabízet svým divákům nezaměnitelný zážitek – neopakovatelný v prostředí našich domovů. Některé filmy jsou dělané ve formátu na velké plátno, a televize, byť sebevětší, vám komplexní zážitek nenahradí. A sdílený čas před velkým plátnem má vždy něco navíc. A ještě jedna zajímavost na závěr. To, že naše kino je skutečný poklad, dokazuje i fakt, že patří mezi 40 nejstarších, stále funkčních, kin v celé naší zemi.

Technické údaje:

Promítání je možné z disků DVD, blu-ray, případně z počítače. 

Kapacita: 156 míst

Technologie promítání:

Prostory: sál, foyer s pokladnou a šatnou, místy k sezení, toalety, přilehlý venkovní prostor využívaný pro občerstvení při větších akcích.kino

Dokument "Digitalizace kina ve Starém Městě".

Partneři